Artist
Dechberoucí magické představení italské umělecké skupiny nadchne nejen dětské diváky, ale promluví do duše i dospělým návštěvníkům Feet Fantasy Show.
Loutkové příběhy doprovázené výraznou vedoucí melodií přinášejí nekonečnou radost, životní ponaučení a v neposlední řadě dobrou náladu. Herci, tanečníci a zpěváci pod vedením mistra Davida Rausy mění obyčejné věci v předměty s novými významy. Postavy bizarních příběhů ožívají doslova v rukách a nohách účinkujících. Jejich schopnost vdechnout život pouhému prstu na chodidle je obdivuhodným zázrakem divadelního umu.
Představení pohybově doprovází choreografka, tanečnice a herečka Federica Gumini. Její taneční kreace v sobě spojují styl romantického divadla a vášnivého argentinského tanga. Spolu s tancem k show neodmyslitelně patří i zpěv mladého sopranisty Michella Iallorenzi.
Feet Fantasy Show vás vytrhne ze světa spěchu a falešných domněnek do klidného prostředí divadelního sálu.
Toto významné české hudební těleso vzniklo v roce 2000. Výchozím bodem jejich činnosti bylo třítýdenní koncertní turné po Španělsku, které se konalo pod záštitou agentury Pamina. Po úspěšné koncertní šňůře započala jejich pestrá umělecká činnost. Repertoár orchestru tvoří skladby věhlasných světových i českých hudebních skladatelů – Johann Strauss, Franz Schubert, Johannes Brahms, Oskar Nedbal, Antonín Dvořák a mnoho dalších klasických autorů. Těžištěm orchestru nejsou jen klasická hudební díla. V jejich nabídce se vyjímají i zpracování moderních prací z oblasti filmu a jazzu, např. Leonard Bernstein, George Gershwin, Jaroslav Ježek atd.
Jádro souboru tvoří mladí absolventi Pražské hudební konzervatoře a Akademie múzických umění. Mnozí členové jsou laureáty významných mezinárodních hudebních soutěží. Orchestr funguje jako skupina 32 nebo 46 hráčů. Soubor prezentuje klasická díla i moderní skladby v nádherných kompozicích. Hudební výklad se snaží zpracovat pro široké publikum i pro komorní seskupení posluchačů.
Uměleckým ředitelem souboru je uznávaný český saxofonista a klarinetista Felix Slováček. Na postu dirigenta a dramaturga působí v orchestru renomovaný pražský dirigent Jaroslav Vodňanský.
Jaroslav Vodňanský
Po studiích na Pražské konzervatoři, kde navštěvoval hodiny dirigování a hry na violoncello, pokračoval ve vzdělávání na Akademii múzických umění. Během své umělecké kariéry založil 2 významná hudební tělesa – Jihočeská komorní filharmonie a Pardubická komorní filharmonie. Účastnil se známého českého hudebního festivalu Pražské jaro. Od roku 1997 působil jako šéfdirigent ve slavném uskupení Prague Dvořák Symphony Orchestra. Jaroslav Vodňanský je významnou osobností na české i evropské hudební scéně. Jako host vystoupil na mnoha evropských scénách. Procestoval takřka celý svět. Dirigoval ve Spojených státech amerických, Japonsku, Jižní Korei, Mongolsku atd. Je členem pedagogického sboru Pražské konzervatoře a vyučuje dirigování.
Čtvrtý největší baletní soubor „Plzeňský balet“ patří k nejstarším tanečním tělesům České republiky. Jeho více než stopadesátiletá historie je protkána nezapomenutelnými tanečními úspěchy. Za dobu svého působení si baletní soubor evropského města roku 2015 – Plzně – vydobyl na české taneční scéně stabilní a vysoce ceněné postavení.
Již od raných začátků spolupracovali se souborem tehdejší významní evropští baletní mistři a choreografové, kteří zde nastudovali slavné baletní tituly. Plzeňský balet prošel bez újmy bouřlivou historií 20. století a nyní v novém miléniu se stal uznávaným souborem nejen v ČR, ale i v zahraničí.
V současné době soubor vzkvétá pod vedením předního českého tanečníka a choreografa Jiřího Pokorného. Dlouholetý sólista Národního divadla v Praze, držitel několika prestižních tanečních cen a uznávaný šéf baletu v Plzni je autorem mnoha významných choreografií nejen pro baletní soubor divadla Josefa Kajetána Tyla – Popelka, Mackbeth, Spartakus, Orfeus v podsvětí, Labutí jezero, Coppélia, Romeo a Julie, Faust, Carmen, Zpívání v dešti, Boris Godunov.
Plzeňský baletní soubor je známý svým inovátorským přístupem k tanečnímu umění. Repertoár sestává z děl progresivních nadějných choreografů, kteří vytváří, kombinují, ale také boří hranice pohybového slovníku na současné světové baletní scéně. V souboru můžeme vedle klasických titulů (Popelka, Spartakus) nalézt díla s neotřelými náměty, jejichž zpracování sklidilo neutichající ovace a uznání u diváků a taneční kritiky. Tanečníci s vervou vkročili do proudu nových myšlenek a za svou upřímnou a expresivní interpretaci nevšedních děl získávají prestižní taneční ocenění a příležitost vystupovat nejen na mnoha českých scénách, ale i na zahraničních divadelních prknech.
Baletní soubor NDB řadíme k předním českým tanečním ansámblům. Svou historií, počtem tanečníků a úspěšností mu náleží druhé místo v hierarchii českých tanečních souborů. Po operetních a operních začátcích se balet výrazně rozvinul na počátku 20. století, kdy došlo k dosud nevídané reformě tance, jak na světových scénách (Ruské balety Sergeje Ďagileva, které vystoupily právě v Brně), tak i v českých tanečních vodách, tedy i brněnských. Soubor je již od svého založení otevřen novým neznámým nápadům a oplývá odhodláním pustit se do nezmapovaných končin tanečního umění. Opomenuti nezůstávají ani mladí průbojní tanečníci souboru, kteří mají možnost uvádět své choreografické experimenty na scéně brněnského baletu a objevovat neobjevené škály tanečních dimenzí.
Současným šéfem baletního souboru je výrazný slovenský tanečník a úspěšný choreograf Mário Radačovský. Spolupráce s významnými choreografickými osobnostmi (Jiří Kylián, Mats Ek, Nacho Duato, Ohad Naharin, William Forsythe) podnítila jeho zájem o tvorbu vlastních inscenací. Většina titulů, které dosud vytvořil, vznikla pro soubory v Spojených státech amerických a v Kanadě, kde nadchla milióny diváků.
Baletní soubor Národního divadla v Brně udržuje tradiční repertoár evropských divadel. V jejich repertoáru objevíme díla klasického baletu (Bajadéra, Labutí jezero) i současné choreografie (Black and White, Game Over). Dramaturgie souboru udržuje krok s velmi dynamickým vývojem současného tanečního umění, nebojí se experimentovat a překračovat hranice a vytvářet nové. Tanečníci z několika světových kontinentů jsou všestrannými interprety rolí klasického repertoáru i nebojácní performeři experimentálních děl.
Jako hostující soubor vystoupil na předních světových tanečních scénách, např. Německo, Rakousko, Dánsko, Francie, Lucembursko, Belgie, Španělsko, Švýcarsko, Japonsko.
Výběr špičkových artistů z uměleckých škol Čínské lidové republiky představí divákům show jdoucí za samé hranice lidských možností.
Vystoupení čínských tanečníků, mimů a akrobatů navazuje na více než tisíciletou tradici cirkusového umění v této zemi a zároveň divákům předává jedinečnou atmosféru jedné z nejstarších kultur, které kdy lidstvo stvořilo.
Nechte se oslnit hvězdami!
Ojedinělý projekt, ve kterém na jediném jevišti spojují síly sólisté z předních evropských baletních souborů, divákům představuje samou esenci klasického tance.
V průběhu devadesátiminutového večera má publikum možnost poznat vrcholné kusy klasického baletního repertoáru i atraktivní moderní choreografie. Může porovnat odlišné taneční přístupy, pochopit magii, která tento umělecký žánr obestírá, a seznámit se se špičkami současného evropského baletu.
„Oslava lidské fantazie a snů v kontrastu s dnešním uspěchaným světem kolem nás,
neboť fantazie je základ černého divadla.“
Černé divadlo Jiřího Srnce patří od svého vzniku mezi nejznámější reprezentanty českého divadelnictví ve světě. Soubor byl založen v roce 1961 uprostřed vlny tehdy vznikající divadelní avantgardy a od samého počátku na sebe upozornil jako soubor pozoruhodných uměleckých kvalit, který svým rámcem dalece přesahuje většinu svých současníků. Princip, který dal zakladatel a umělecký ředitel souboru Jiří Srnec divadlu do vínku, se zakládá na tvůrčím využití jednoduchého triku, takzvaného „ černého kabinetu“, v němž černě oblečení herci s rekvizitami nejsou z pohledu diváka vidět proti černému pozadí. Rekvizity, předměty nebo objekty se tím stávají schopné pohybu a tedy i vlastního osobitého života. Jiřímu Srncovi a jeho divadlu ovšem efekt triku není účelem, ale prostředkem k dosažení scénické a mimické metafory, jevištního výrazu realizovaného hudebně organizovaným pohybem výtvarných objektů a herců.
První vystoupení skupiny se uskutečnilo v roce 1959 ve Vídni. Již tímto prvním představením si soubor získal mezinárodní reputaci. Skutečným debutem se však pro soubor stal divadelní festival v Edinburghu v roce 1962. Vystoupení ve zcela vyprodané festivalové aréně bylo oceněno nadšenými ovacemi a definitivně otevřelo Černému divadlu Jiřího Srnce cestu na renomované divadelní scény celého světa. Následovala další a další vystoupení po Evropě, Americe, Austrálii, Africe i Asii. Do dnešního dne divadlo uskutečnilo více než 300 zahraničních turné a má na kontě účast na 82 divadelních festivalech. Pod uměleckým vedením Jiřího Srnce soubor dosáhl několika ocenění diváků i kritiky, např. Premio Teatral „Juana Sujo“, Caracas, MAMBO pub Barcelona, Premio del Teatro El Espectador y la Critica Madrid, Premio – mejor cojunto Extranjero Vina del Mar, Premium World-Fest Certificate Missouri.V r. 2002 byl soubor vybrán jako reprezentant české kultury v rámci zasedání Summitu NATO v Praze.
Do dnešního dne představení Černého divadla vidělo více než 5 milionů diváků v 68 zemích světa jako jsou Alžírsko, Argentina, Austrálie, Rakousko, Belgie, Bolívie, Brazílie, Bulharsko, Kanada, Kanárské ostrovy, Costa Rica, Česká republika, Dánsko, Egypt, Ekvádor, El Salvador, Finsko, Francie, Německo, Velká Británie, Řecko, Guatemala, Holandsko, Honduras, Chile, Čína, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Izrael, Japonsko, Kolumbie, Kuba, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Madeira, Maďarsko, Maroko, Mexiko, Monako, Nicaragua, Norsko, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko, Porto Rico, Dominikánská republika, Rumunsko, Rusko, Singapur, Slovensko, Slovinsko, Jižní Korea, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Sýrie, Tasmánie, Thajsko, Tunis, Turecko, Uruguay, USA, Venezuela, Jugoslávie.
V současnosti je soubor Černého divadla tvořen mladými dynamickými umělci – tanečníky, herci a mimy. Duši divadla tvoří zájezdový soubor, který díky své mimořádné mobilitě vystupuje téměř nepřetržitě v zahraničí a za léta světoběžnictví si vydobyl výjimečnou pozici v rámci evropské i světové kultury. Od roku 1993 jej doplňuje pražský soubor, který při pravidelných reprízách vychovává mladé nadějné umělce k budoucí černodivadelní praxi.
Od roku 1999 Černé divadlo dosahuje v průměru 200 představení ročně. Do dnešního dne soubor uvedl 20 původních černodivadelních inscenací. Poslední z nich Létající Velociped již byla s úspěchem uvedena v Řecku, Argentině, Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru a Peru. V roce 2011 vytvořilo Černé divadlo Jiřího Srnce pro scénu Laterny Magiky inscenaci “Legendy Magické Prahy”.
Řekli o souboru:
Černé divadlo Praha připomíná úsloví Victora Huga, podle kterého „za každou věcí, kterou vidíš, je skryta víla“. Vrací diváka do světa poezie snu, do světových divů dětství.
∼ La libre belgique ∼
Černé divadlo je sbírkou podivného fascinujícího kouzla. Myslím skutečného kouzla, ten nonstop běžící, neuvěřitelně hladký zábavný a naprosto fascinující tok surrealismu, který je tak jednoduchý, že musí být – v pozadí neuvěřitelně komplikovaný. Opravdu výborné.
∼ The Province ∼
Surrealistický svět, vytvořený Jiřím Srncem a jeho talentovanými herci a iluzionisty se zdá být jen o krok vzdálen světu, vytvořenému před léty Hieronymem Boschem a ne tak dávno Salvatorem Dali, Max Ernstem a Picabiou. Je to snový svět… Černé divadlo Praha se musí vidět a procítit. Poskytuje jedinečný a měnivý zážitek těm, kteří se podrobí jeho podivné síle.
∼ The Vancouver Sun ∼
Černé divadlo je svižné a okouzlující zvláště v krátkých scénkách, kdy jedenáct herců a jejich neviditelní kolegové pohybují s tichou radostí Srncovým podivným snovým světem. Stojí za to abyste je viděli, protože jejich scéna je jedinečným hřištěm absurdnosti bez kompromisu.
∼ Philadelphia Daily News ∼
Okouzlení z jevištního kouzelnictví, hravost a osvobozující imaginace. Černé divadlo Praha lze nazvati nejoriginálnější jevištní organizací na světě, a nevím, jak by někdo mohl popřít toto tvrzení.
∼ New York Post ∼
Soubor je navýsost mistrovský a jako vždy vynalézavý a plný představivosti; přitom si zachoval svoji téměř dětskou nevinnost, která patří k jeho nejkouzelnějším kvalitám.
∼ The Gazette, Montreal ∼
Z temnoty vystřeluje palba triků, brilantní kombinace pohybu a hudby, mimiky, loutkářství a čirého jevištního kouzelnictví. Je to oslnivá pozoruhodná podívaná.
∼ Daily Mail ∼
"Vášeň a síla ze země rozpálené sluncem"
Malambeando je představení s neobvyklou vizuální silou, ryzí tanec ubíhající podle tepu lidského srdce. Energické vystoupení plné mužnosti a síly, zběsilých temp i dramatických momentů je směsicí argentinského tanga s malambem, tancem z argentinského venkova, který se v tamější osamělé pouštní krajině tančil již v 17. století. Do tance se dále prolínají různé další umělecké směry (bubnování, boleadoras) smíšené s jemností i dynamikou.
V pozadí tohoto představení stojí dva přední tanečníci a choreografové - Oscar Horacio Fernandez a Valverdi Nazarene, kteří přišli s myšlenkou vytvořit velkorysou show, v níž Argentina otevře diváckému světu své srdce i kulturní bohatství.
Úchvatné představení klade na tanečníky ty nejvyšší nároky - dokonalý postoj, umění, sílu, hbitost a styl, a diváka zanechává plného emocí.
Klarinetista a zpěvák Felix Slováček jr. se narodil v Praze jako syn dirigenta a saxofonisty Felixe Slováčka a herečky Dagmar Patrasové. V roce 2006 absolvoval pražskou konzervatoř pod vedením profesora Milana Poláka a svůj talent dále rozvíjel na Akademii múzických umění v Praze u profesora Jiřího Hlaváče a profesora Vlastimila Mareše. Zúčastnil se mistrovských kurzů v rakouském Semmeringu (ISA), kde vyhrál v soutěži dechových nástrojů 2009 cenu Antonína Rejchy.
Zpívá a hraje s RTV Big Bandem svého otce a spolupracuje s mnoha Big Bandy po celé České republice, např. s Big Bandem Gustava Broma, Sokolov, Polná, Lanškroun…atd. Na těchto koncertech se setkal na stejném pódiu s osobnostmi jako s Karlem Hálou, Karlem Černochem, Helenou Vondráčkovou, Marií Rottrovou, Jitkou Zelenkovou, Leonou Machálkovou, Monikou Absolonovou a Karlem Gottem.
Felix Slováček se však nevyhýbá ani klasickému repertoáru. Od května 2008 působil na postu prvního klarinetisty v Karlovarském Symfonickém orchestru, se kterým nyní spolupracuje jako sólista, úspěšně vystoupil i s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně, Jihočeskou komorní filharmonií nebo Plzeňskou Filharmonií, kde se představil jako klarinetista a zpěvák. V roce 2007 se zúčastnil 10. festivalu swingové hudby, kde figuroval jako zpěvák v cyklu koncertů s australským legendárním trumpetistou, skladatelem a členem GRP all star Big Bandu, Jamesem Morrisonem. V roce 2010 vystoupil na Jazzovém festivalu v Mikulově s RTV Big Bandem a Třeboňských Nocturnech jako sólista s Big Bandem Gustava Broma v roce 2011. Dále vystoupil na festivalech Jazz bez hranic, Moravia Music Fest, 10. Jazzového festivalu v Mikulově „pocta Karlu Kraugartnerovi“, na festivalu vážné hudby „ Jaro v Rusku“ 2013 a další… Roku 2009 se zúčastnil turné k 70. narozeninám Českého zpěváka Karla Gotta po České a Slovenské republice s RTV Big Bandem Felixe Slováčka, kde je doposud stálým hostem a s Big Bandem též odcestoval na několik koncertů do severního Německa a Španělska.
Roku 2010-2011 odjel na studijní stáž do norského Osla na Norges Musikkhøgskole (Norway Academy of Music), kde studoval u slavného prof. Hanse Christiana Bræina obor klarinet, a zúčastnil se master kurzu prvního klarinetisty Royal Concertgebouw Orchestra Andreasem Sundénem. Komorní hudbu studoval u Norského klavíristy Vebjørna Anvika (Grieg Trio). Navštěvoval vedlejší obor Jazz vocals ensemble. V Oslu, kromě vystupování ve škole a na České Ambasádě, zahrál koncert na druhé nejprestižnější škole Barrat Due na festivalu tzv. zakázané hudby“Erklært Unmusikk“ (Stravinsky,Webern).
Nyní se věnuje dramaturgické a produkční činnosti v legendární „Jazzové sekci“ a hudebnímu seskupení „Baroque Jazz Special“, které se zaměřuje na interpretaci „třetího proudu“, jež je vzájemnou fůzí klasické, jazzové, soudobé, alternativní hudby, ale také vlastní tvorby. Spolupracuje s kytaristou MgA. Petrem Alexou na projektu " Felix Gang Band " s vlastní tvorbou, kde aktivně hraje, zpívá a skládá. Je členem Pražského saxofonového kvarteta. V roce 2012 se stal dramaturgem a producentem Mezinárodního Hudebního Festivalu Eduarda Nápravníka. V současné době hraje v divadle Hybernia hlavní roli Honzy v muzikálové pohádce „Kapka medu pro Verunku“ a v legendárním Semaforu v „Kdyby tisíc klarinetů“.
„Je to geniální kumštýř, Bohem nadaný.“ (Mistr Josef Suk)
„Když začíná hrát, zdá se, že celý svět zatajil dech a někam se ztrácí...
Jakoukoliv tvorbu zázračně proměňuje v nezapomenutelný zážitek. “
(The Bridge)
Houslový virtuóz Alexander Shonert (*1972), laureát prestižních mezinárodních cen Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera a Gold Hanukkah Berlin, je absolventem Novosibiřské státní hudební akademie Michaila Ivanoviče Glinky, kde také obdržel doktorát. Je muzikantem s mimořádným talentem a neobyčejnou schopností improvizace, který se při hře vyhýbá obvyklým teatrálním gestům a nechává za sebe mluvit svůj nástroj. Jeho styl a barvy tónů nezapřou vliv odlišných židovsko-ruských kulturních kořenů, z nichž vyrůstal.
Tento nenápadný muž, patřící k úzké špičce evropských houslistů, vystupoval po celé Evropě, a to jak sólově, tak coby hostující sólista se symfonickými a komorními orchestry. Spolupracoval s význačnými hudebními osobnostmi (např. s Placidem Domingem, v Čechách se skladatelem Karlem Svobodou). V roce 2005 s velkým úspěchem debutoval v USA.
Od roku 1999 Alexander Shonert trvale žije a pracuje v Praze, kde pro svůj významný kulturní přínos a charitativní činnost získal právo dvojího občanství Ruské federace a České republiky. V roce 2008 o něm Česká televize natočila a uvedla dokumentární film s názvem „Životní pouť houslového génia“. Alexander Shonert zastupuje Českou republiku a Ruskou federaci na nejrůznějších kulturních akcích v zemích Evropské unie (v roce 2009 reprezentoval českou kulturu v Evropské komisi v Bruselu).
Brilantní virtuozita, hluboká emocionalita Alexandrova interpretačního stylu a jeho okouzlující improvizace z něj činí ideálního interpreta etnicky zabarvené hudby – v jeho recitálech zaznívají tóny španělské, polské, ruské a ukrajinské, rumunské, arménské, cikánské nebo arabské. Výrazné místo v jeho tvorbě náleží hudbě židovské, za jejíž interpretaci došel ocenění v samotném Izraeli a na světové soutěži židovských umělců v Berlíně. Židovské melodie, který jsou mu „poutí s láskou, radostí, pláčem i mystickým vytržením“, zazněly v jeho podání také při natáčení sólových partů pražského muzikálu Golem.
Při svých vystoupeních se Alexander Shonert nevyhýbá ani velkým ikonám klasické hudby – na jeho repertoáru nalezneme díla Bacha, Mozarta, Beethovena, Blocha, Brahmse, Bernsteina, Čajkovského, Dvořáka, Paganiniho, Sarasata, Prokofjeva, Šostakoviče nebo Chačaturjana.
Kromě koncertní činnosti se Alexander Shonert rovněž s úspěchem věnuje pedagogické práci. Vypracoval vlastní metodiku výuky, která vychází z nejlepších tradic ruské houslové školy. Jeho žáci dnes hrají v symfonických orchestrech v Rusku, v Evropě i v USA.
